Krétské umění se rozvíjelo ve 2 tisíciletí př.n.l. na ostrově Kréta. Zajímavý je např. labyrint v paláci v Knóssu. Tento palác byl velmi rozsáhlý a bylo to sídlo krále Mínóa. Měl červeno- černé sloupy a bohatou freskovou výzdobu. Na zdech byly malůvky převážně mořských motivů, jako např. delfínů a také skoky přes býka, neboť měli v oblibě provádění náboženských obřadů s býky. Proslavené jsou také černo-červené vázy.
Mykénské umění navazuje na Krétské. Hovoříme o 2/2 2. tisíciletí př.n.l. Město Peloponés – proslulé mohutnými hradbami se Lví bránou. Ta tvořila monumentální vstup do pevnosti. Byla tvořena monolitovými tympanony, kde dvojice lvů adoruje sloup. Zdivo bylo kyklopské. Byl zde nalezen hrobový okruh – celkem zde bylo pohřbeno 19 lidí, hrob č. 5 = hrobový poklad – Agamemnonova zlatá maska. Později Mykény byly napadeny kmenem Dórů.
Kultura Řecka byla opravdu velmi významná. Na Peloponésu byly dva kmeny. Dórové a Iónové. Řecké dějiny začínají od 776 př.n.l., kdy byly i první Olympijské hry.
Vývoj architektury byl především spojován v souvislosti s chrámy. Na sloupech byly kamenné vodorovné trámy. Chrámy měly několik typů a lišily se právě již zmiňovanými sloupy. Kámen spojovali čepy, nebo dřevěnými kolíky, cihlami a dřevem.
Rozdíly v architektuře:
Řád dórský – střízlivá výzdoba, mohutný, masivní, prostý, nemá patku. Př.: Akropole - na vyvýšeném místě města, které vznikaly za krále Perikla. Nejznámější je Parthenón, uvnitř nějž je socha bohyně Athény, která měří 10 metrů.
Řád iónský – je lehčí než dórský a více střízlivý. Je rozdělen na patku, dřík a hlavici, která je zdobená spirálou. Příkladem je div světa – Artemidin chrám v Efesu dlouhý 120 metrů, jehož sloupy dosahují výšky až 18 metrů.
Řád korintský – je více zdobený než iónský a hlavice je zdobená rostlinnými motivy. Prostupuje až do římské kultury.
Řekové rádi a často stavěli převážně lázně, divadla, stadiony a amfiteátry. Velmi známé je divadlo v Epidauru.
Soch se dochovalo velmi málo. Jsou to sochy mladých atletů a žen v dlouhých šatech. Představovaly ideál antické krásy a tvářily se velice realisticky. Příkladem je dochovaná socha Diskobolose od Myróna, nebo jinocha uvazujícího si stužku od Polykleitose. Velmi známá je socha Dia ze slonoviny s pozlacenými vousy, měřící 12 metrů od Feidiase. Další dochovaná socha je Afrodité od Praixtalése.
Z malířství se nedochovalo bohužel nic. Díla známe pouze z římských kopií. Jednalo se zejména o freskovou tvorbu a deskové malířství.
Malby na keramice zpočátku geometrické, později tzv. „černofigurový a červenofigurový sloh“. Motivy zobrazovaly běžný život, či mytologii.
„Dejte mi opěrný bod a já pohnu Zemí.“ Archimédes