Kvaš

Kvašové barvy jsou vodou ředitelné, o něco hustší než akvarelové, ale ne tak pastózní jako akryl.

Oproti akvarelu kvaš umožňuje překrývat více barev přes sebe a také se dá lépe míchat. Barvy jsou k dostání v malých tubách, které obsahují velké množství pigmentu a rozhodně se vyplatí investovat do těch kvalitnějších, vydrží totiž mnohem déle a barvy jsou sytější.

Při malbě kvašem je velkou výhodou, že se barva nemusí míchat jen na paletě, ale požadovaného odstínu se dá docílit velmi pohodlně i přímo na obraze. Kvaš má totiž tu vlastnost, že se i po zaschnutí nechá rozmýt vodou, což například akrylové barvy neumožňují, a tak lze snadno docílit barevných přechodů rozmazáním čistých barevných ploch mokrým štětcem. Struktura barvy je zároveň velmi hustá, a díky tomu se dá malba dobře upravovat, což je u akvarelu téměř nemožné, přesto se dá kvašem malovat akvarelovým stylem, používat takzvané lazury.

Lazury pak můžeme zkombinovat s pastózním nánosem a vytvářet tak v obraze hloubku. Stejně jako akvarelem, i kvašem je vhodné malovat na mokrý papír, což umožňuje plynulé přechody, suchý papír zase lépe snáší hustší vrstvy barev. Další výhodou kvašových barev je, že jsou všechny, včetně běloby, zcela krycí.

Známými malíři, kteří se touto technikou hodně zabývali, jsou například Claude Lorrain, J.M.W. Turner, Pablo Picasso, Marc Chagall nebo Češi Josef Navrátil a Antonín Strnadel.