NNZ - Nenápadný nezávislý zpravodaj - První krůček do světa barev
Vážení příznivci, náhodní návštěvníci i vlastní konzumenti Ateliéru,
dovolte, abychom Vám nabídli seriál „Bezprostředních zpráv z kurzů“ od NNZ („Nenápadného nezávislého zpravodaje“) vydávajícího se za běžného návštěvníka. (Napadá mě přitom mimoděk otázka, zda existuje něco takového jako „běžný návštěvník kurzu“, je-li řeč o ateliéru v Balbínově.) Někdy se však NNZ ke své pravé roli i přizná, to aby mohl ostatní obtěžovat vlezlými dotazy beztrestně.
Tak tomu bylo i na první z jeho (… z mých…) výsadků. Příznačně a logicky se jednalo o kurz:
„První krůček do světa barev“ pod vedením Martina Mulače, 19. 7. 2014
…přicházím pozdě. As usual. Je krásné horké červencové dopoledne, venku se teplota šplhá už teď ke třicítce, leč v Ateliéru je, hádám, příjemných dvaadvacet stupňů. Inu, poctivý kamenný dům ve vinohradské pražské čtvrti s tradicí.
Překotně a hlasitě se představuji, omlouvám svůj pozdní příchod a okamžitě začínám nasávat. …tím (ostatní kurzisti jsou mi svědky) myslím to, že jsem se ocitla na místě, kde každou uplynuvší minutou pro sebe získáváte něco nového. Nejsou to jen komentující a doplňující slova lektora, ale také a především přímo vaše odehrávající se aktivita na kartonu, který se napíná na desce stojanu před vámi. Pro někoho vyzývavě, pro někoho hrozivě, pro jiného v té čisté podobě ještě nic nesděluje. Možná je na místě použít zde jiného zájmena, a sice pro ženskou osobu, neboť pro tentokrát jsou v roli klientů samé dámy a naším lektorem je mladý praktikující umělec, MgA. Martin Mulač.
Vzezřením extravagantnější, do své práce na sto procent angažovaný a dobrou náladu šířící. Tak by asi šel Martin nejvýstižněji charakterizovat. A také tím, co je vždy moc důležité a co je také z celkové atmosféry vždy možné vycítit - že má svou práci rád. Tu výtvarnou ovšem, ale i tu s lidmi. Dokonce ten nejzelenáčtější zelenáč jako já díky němu získá pocit, že má k výtvarnému dílu co říci a především udělat, že určitý respekt získává už tím, když neobratně zápolí s tužkou či štětcem, podoben spíše svému tříletému synovi/dcerce/synovci apod. Důležité však patrně je, zda to činí s pozorností, enthusiasmem a myslí to i v nevážnosti trochu vážně.
Martin na úvod zmíní formuli, jíž převzal od svého učitele na Akademii výtvarných umění , prof. Jiřího Lindovského, a která vývojový proces začínajícího umělce asi dobře ilustruje:
„Začátečník nejprve nevidí a neumí. Později vidí a neumí a nakonec vidí a umí.“ A tvoří… Dodávám si já. A právě téma „pozorování objektu“ je na kurzu naším prvním.
První věc, kterou předpokládá dobrá kresba a která možná zůstává tou první provždy. Předmět v roli jediného objektu vaší pozornosti, vaše nejskutečnější skutečnost: proporce, tvar, stíny, barvy; vtip. Martin povídá o všech aspektech. Zboštěn je v této
souvislosti pomalu poslední hrneček i erární atelierní sklenička s letitým meruňkovým
kompotem… Cokoliv kolem může posloužit jako ten nejlepší model…!
Pauza na oběd přichází skoro nevítána, všechny jsme zabrány do práce.
Kdo vlastně přišel? Magda, lekorka jazyků, Marcela z Jičína, Míša, dentální hygienistka a Helena přijevší až ze severočeského Podještědí.
Dvě z dam sem zavítaly především kvůli tomu, aby se před nejmladšími ze svých rodin nemusely schovávat, přijde-li na malování, jinak ve směs zkrátka pro nový prostředek odpočinku a zároveň propojení se sebou sama. Dnešní, mnohdy šílený, svět si docela určitě žádá špetku toho příležitostného zastavení a estetična.
A po obědě, hurá zpět za stojany. Přecházíme od suchých technik kresby tužkou či uhlem k těm, kde přichází ke slovu barva, případně i barva a voda. A - bezpochyby ještě více odvahy od začátečníka…!
Martin nám za příklad práce s barvami vybírá přístup Vincenta W. van Gogha. Slavný malíř si v tomto ohledu na vše přicházel sám - byl převážně samouk. Za vzor si vybíral cokoliv, co na něj působilo jako nejvíce v souladu s jeho představou výsledného působení díla na estetické, ale neméně na emoční úrovni. A ovšem, muselo to odpovídajícího pravdivému zážitku z živoucí předlohy. (Tím může být vysvětlen jeho způsob výtvarné stylizace, která původnímu předmětu slouží možná lépe než přísný realismus.) Van Goghovy malby jsou dynamické, apelují na prožitek člověka z umění. Nebál se, (stejně jako my jsme neměly, víc jak o století později na našem kurzu)nejodvážnějších kombinací barev, nebál se názorů lidí kolem sebe ani těch nejzvláštnějších inspirací k ozkoušení.
O čemž to, pod Martinovým dnešním vedením, zda se, ponejvíce bylo. Na začátečníkovi leží úkol vůbec i objevit, co všechno má ve výtvarném světě k dispozici. Možná by si někdo představoval na kurzu více konkrétních metodických postupů, více exaktna; jisté však je, že všechny zúčastněné dámy byly více než spokojeny a také motivovány do dalších pokračování.
Jedna z nich akci shrnula slovy:
„Bezvadný. Moc jsem se nasmála.“
A další s odstínem překvapení v hlase zase konstatovala:
„Je to s námi lepší, než jsme si vůbec představovaly.“
A já přidám parafrázi lektora na závěr:
Nejdůležitější asi je, všechno, co vás napadá, prostě vyzkoušet. A něco pochopit, ale i nepochopit. Obojí má v tvůrčím procesu svou hodnotu.
Čímž uzavírám i první ze zpráv NNZ z vybraných kurzů Výtvarného ateliéru Malování kreslení.
Už se těším na příště.
Tereza Kunftová
Workshopy - jednodenní výtvarné kurzy - PRAHA 2, BALBÍNOVA 28 - TEL: 777 422 022
Napište nám
Těšíme se na komunikaci s Vámi! :)