O Múzách a umělcích
Po tisíciletí lidské historie je pohled na umělce jako stvořitele řemeslně dokonalého díla proměnný a opakovaně nově vymezovný, závislý na vývojovém stupni společnosti a dobovém uměleckém vědomí. Umělec všech období lidské historie by měl mít představivost, citlivost, smyslové vnímání, schopnost rozpoznat klíčový problém doby a řemeslnou zdatnost, kterou své poznání vysloví uměleckým tvarem.
V dávných dobách se pohlíželo na umělce jako na lidi „inspirované“, jakoby byli postiženi nějakým druhem pozitivního šílenství. Podle aristotelovského systému bylo umění rozděleno na dvě části na svobodná a mechanická, tedy duchovní a manuální. Duchovní umělci přímo spojeni s božským entuziasmem byli především básníci (zpěváci) a hudebníci. Můžeme je chápat jako spojení 3 v 1, neměli bychom totiž zapomínat že v Homérových dobách od 12. do 9. století př. Kr. se řecká civilizace zakládala nikoli na psané, ale na ústní tradici. Básnický přednes byl „zpívanou řečí“, kterou Múzy dovolují prohlédnout neviditelné a zprostředkovat tuto vizi posluchači. Umělci v podstatě přisoudili aktivní intelektuální roli, kdy prostřednictvím jeho díla může vyjadřovat transcendentální obsahy. Dávají mu moc přímo vytušit ideu, která se skrývá ve věcech a schopnost vyjevit ji ostatním. Ústní tradice si žádá rozvíjení paměti, a proto ne nadarmo je podle Hésioda devět Múz olympských dcerami Mnémosyné (bohyně paměti).
celý článek
„Vzhůru tedy a začněme od Múz, jež Diovi otci pějí a vznešenou mysl mu uvnitř Olympu baví, spojujíce, co jest, co bude, co bývalo dříve, v jedinou píseň.“
Hésiodos, Theogonia, 35
Je blažený ten, kterého si Múzy zamilují pak z úst mu sladká pramení slova a najednou pěvec, služebník Múz, začne zpívat o slavných lidech o starých časech. Daleko později v 1. století př. Kr., ve starověkém Římě, všestraný filozof a spisovatel M. T. Cicero mluví o tom, že bozi nám dali básníky a umělce darem.
„Často jsem slyšel, že nikdo se nemůže stát dobrým básníkem bez duševního zanícení a bez přídechu jakési posedlosti.“
Cicero, Pro archia poeta oratio,8,18
Ve starověkém řecku v klasické době, měl malíř nebo sochař postavení řemeslníka, tedy manuálně zručného. Nám dobře známé označení techné (τεχνη) znamenalo řemeslnou práci, ale i konečný výsledek. Jejich práce byla považována za méně hodnotnou, i když se těmto umělcům vzdávaly veliké pocty a i výsadní společenské zařazení. Ovšem někteří z nich byli také považováni za přímo inspirované božstvy, jako například athénský sochař Feidias, tvůrce sochařské výzdoby Parthenónu.
Zcela výjimečným názorem té doby a ostrou kritikou umění je Platónův pojem mimesis; dualismus mezi smyslově vnímatelným světem a světem idejí. Je spojován s oblastí výtvarného umění (malířství a sochařství), ale také s básnictvím, literaturou a hudbou.
Jak tvrdil Platón každá forma umění je vždy mimesí, tedy pořizováním zobrazení nebo kopie, která se více či méně podobá nějakému předmětu. Vzhledem k tomu, že věci tohoto světa jsou už samy o sobě nedokonalými napodobeninami skutečné reality idejí, jsou jejich umělecké odrazy kopiemi, pořízenými podle kopií, tedy čímsi co je dvojnásob vzdáleno pravdě (Nicola 2005, 110).
Myslíte si, že jsou dnes umělci obdařeni inspirací pramenící z něčeho nepoznatelného? Já v to věřím a vím, že jsou pro člověka nepostradatelní.
Lussandra
POUŽITÁ LITERATURA:
Dettiene, M. 2000: Mistři pravdy v archaickém Řecku, Praha.
Hésiodos 1990: Zpěvy železného věku (Zrození bohů), překlad Nováková, J. Praha.
Baleka, J. 1997: Výtvarné umění-výkladový slovník. Praha.
Nicola, U. 2005: Obrazové dějiny filozofie. Praha
OBRÁZKY ZDROJE:
Bouzek, J. 1979 : Objevy ve Středomoří. Praha
https://www.mlahanas.de/Greeks/Pottery2.htm
Workshopy - jednodenní výtvarné kurzy - PRAHA 2, BALBÍNOVA 28 - TEL: 777 422 022
Napište nám
Těšíme se na komunikaci s Vámi! :)