Proč je Art brut běžně nesplnitelný sen

Francouzské pojmenování Art brut se totiž pojí s těmi, kteří se nacházejí in margine, tedy těmi na okraji, jimiž mohou být – medijně inspirovaní, psychotici, vyšinutí, také umělci tak říkajíc „z nepovolání“. Umění autentické, neprofesionální, přesto inspirativní. Co se tomuto stylu nemůže upřít je to, že jeho tvůrci nemusejí překonávat požadavky na inovativnost, novost, aktuálnost forem a stylovou jednotu. Ale bohužel to neznamená ani to, že pokud stojíte na okraji uměleckého světa, Art brut by se byl býval stal otiskem vašeho snažení. Kdybyste tvořili ve vytržení spiritistického média, v automatizaci či transu, možná by si vašich děl po čase někdo všiml – a možná vás za nositele tohoto „syrového“ umění i označil. Kdo ví.

Každopádně podobně tak, jako už se stěží dokážeme vrátit do osvobození dětské mysli, která je oproštěna od nánosů toho, co nás, dospělé, všechno naučili a jaké mantinely nám vyhradili – k čemu by nám pak byly nápomocné semináře typu: „Jak v sobě probudit umělce“ nebo lekce uvolnění kreativity – podobně obtížně si osvojíme takové rozpoložení mysli, abychom mohli realizovat Art brut.

Pokud vás přesto tento styl a toto osvobození fascinuje natolik, že byste ho chtěli praktikovat, je možné navštívit lekce holotropního dýchání, astrálního cestování, zvážit navštívenku spiritistického kroužku… možnosti jsou jistě neomezené. Na druhou stranu nikdo vám nezaručí, že se vám ve stavu transu bude chtít právě tvořit.

K prozkoumání, inspiraci a listování pak vřele doporučujeme knihu Art brut v českých zemích Aleny Nádvorníkové, kterou vydalo nakladatelství Arbor vitae a Muzeum umění Olomouc.