Výstava Olbrama Zoubka v Jízdárně Pražského hradu

Na výstavě v Jízdárně můžeme vidět 70 let Zoubkovy sochařské práce; rozhodl se vystavit svou úplně první sošku – Harmonikáře z roku 1943, kdy mu bylo 17 let. Sochy jsou v této expozici rozmístěny tak, aby vzbudily dojem, že mezi sebou komunikují, a vypovídají tak o všech etapách Zoubkovy tvorby, ve které můžeme vidět díla hlavně z cementu, olova a bronzu, mnohdy pozlacená či polychromovaná. Například pozlacené sochy z jinak „banálního“ cementu autor považuje za symbol napětí mezi pomíjivým a nadčasovým. V 50. letech se Zoubek začal inspirovat řeckou antikou; říká, že antické sochy jsou výjimečné tím, že vyjadřují fyzickou podobu člověka, mají v sobě ale i něco trvalého a božského.

Zoubkovy sochy se vyznačují vertikalitou; jedná se o vyskoké, štíhlé postavy v nadživotní velikosti, které svými gesty většinou směřují vzhůru. „Rád dělám sochy v pohybu – jsou nakročené, nadechnuté, jakoby v beztížném stavu, popřípadě létají. A málokterá z mých soch má chodidla pořádně na zemi! Buď jsou na špičkách, nebo se od země odpoutávají. Každá v sobě nese určitou náladu, gesto nebo i neslyšitelný výkřik, jako by se spolu chtěly potkat a domluvit. A jsem rád, že právě tohle je teď v Jízdárně možné,“ říká Olbram Zoubek. To vše, včetně Palachova památníku, sochy „Ifigenie“, kterou si oblíbil Václav Havel, nebo bronzového „Občana“ z pražského Petřína, můžeme až do 2.3.2014 vidět na této unikátní výstavě.