Prázdninové popovídání s Ninou Mainerovou - zakladatelkou ateliéru Malování kreslení

Sedíme přede dveřmi ateliéru Malování kreslení, v naší Balbínce, dveře jsou dokořán, sluneční paprsky svítí dovnitř a povídáme si u kafíčka. Je léto, teplo, klidný prázdninový provoz... Bavím se s ředitelkou a zakladatelkou ateliéru Malování kreslení - Ing. arch. Ninou Mainerovou.

Nino, předem děkuji za možnost popovídání, když jsem Vás žádala o rozhovor, neváhala jste a řekla jste, přijďte do ateliéru - to tu jste i o prázdninách?

Já děkuju, nejsem v ateliéru pořád (bohužel), ale je to místo, které mám moc ráda a takhle v létě si dát kafíčko přede dveřmi ateliéru, to je moc fajn. Cítím se tu dobře a alepoň mám možnost tu s Vámi chvilku posedět.

Ateliér v Balbínce vypadá krásně zabydleně, jak jste tu dlouho?

Zatím jsme tu krátce, v září to bude rok. Když si vzpomenu na stěhování minulé prázdniny, úplně si užívám klidu, co tu dneska máme. Těch po okraj naplněných dodávek, co tentkrát jezdilo... ufff... No - jak to vlastně začalo? Před rokem a kousek nás majitel tohoto domu na Vinohradech oslovil, že by byl velmi rád, pokud by náš ateliér provozoval svoji činnost právě na adrese Balbínova 28. Poprvé, co jsem se šla do nových prostor našeho ateliéru podívat, svítilo sluníčko, na ulici byl klid jak dneska, stromy šumněly, prostě jak z pohádky. V místnostech se rekonstruovalo, prostory mi přišly obrovské. Přijetí od rodiny majitelů bylo neuvěřitelně vřelé, skoro neskutečné. Po první schůzce jsem odjela na dovolenou, pořád mi nové místo leželo v hlavě... Přestěhovat se, nepřestěhovat se? Bylo už krátce před zahájením semestru, tedy čekalo by nás stěhování typu "kulový blesk"... Pak jsem vzala do prostor jen tak pro jistotu ještě manžela, aby mi poradil. Martin řekl, Ninuško, to je krásné místo a bylo to. Stěhovalo se - s obrovským vypětím celého týmu ateliéru jsme za 2 - 3 dny po stěhování pořádali Den otevřených dveří - Žaneta, Bedřich, Dominik... Všichni nosili a nosili krabice s barvami, štětci, stojany, desky... Věšely se poličky, instalovaly se dřezy... A bylo to! Zahájili jsme nový semestr na novém místě a zpětná vazba od našich studentů byla velmi vřelá a pozitivní...

Říkala jste, že se Vám prostory zdály příliš velké, nepřijde mi, že by tu bylo prostoru nazbyt?

No, to máte pravdu - vlastně nyní o prázdninách ještě prostory ateliéru díky majitelům domu rozšiřujeme o další 3 ateliéry (či ateliérky), abychom se vešli. Občas se mi stává, že ateliér překonává moje představy a hranice, které si sama tak nějak ve své hlavě dělám. Když jsem uvažovalo o přestěhování, nedovedla jsem si ani ve snu představit, že díky novému prostoru se nám podaří otevřít keramickou dílnu, sochařskou dílny, dílnu klasických grafických technik, nyní nově ateliér osobního rozvoje... Vlastně už rok běží také provoz naší Galerie Mainerová, což je pro mě skutečně splněným snem. Počet našich studentů se během tří let, co ateliér funguje, dvacekrát navýšil... Takže občas člověk takto do budoucna nevidí, ale jsem za to ráda, s pomocí lidí, kteří se o provoz ateliéru starají, vše krásně probíhá a naše "balbínka" je místo, kde se ráno rádi setkáme na snídani, přes den malujeme a večer si dáme vínko... Podařilo se nám vybudovat místo, které je tak nějak každého, kdo do něj vstoupí. A to jsem zapomněla na výtvarný obchůdek, ten se vlastně také budoval až díky stěhování.

Nino, kolik k Vám vlastně nyní chodí studentů a kdo jsou Vaši studenti?

Já mám pocit, že k nám chodí skoro všichni :-) Od úplně maličkých malířů, kterým třeba ještě nebyly ani 3 roky (samozřejmě také občas v doprovodu maminek s kočárkem či ještě bříškem), přes děti školního věku, mládež, dospělé, kteří si po práci udělají chvilku na malování, až po kurzy pro seniory, kteří k nám chodí "konečně" se věnovat svému koníčku. Občas máme v ateliéru pejsky, kočičky, morčátka... Ale vážně, v minulém roce jsme měli zhruba přes 1000 pravidelných studentů (návštěvníků semestrálních kurzů) a zhruba "další tisíckovka" k nám přišla na nějaký jednodenní kurz či workshop. Dovedete si vůbec představit, kolik obrazů, grafik, soch tady u nás vzniklo? Papíry a čtvrtky dovážíme do ateliéru na kila, ale na tuny... To by Vám Bedřich mohl vyprávět, ten to vždy všechno musí odtahat (pozn. Bedřich Zuzánek, asistent ředitelky ateliéru).

Všechno co říkáte zní jako sen, jste velmi pozitivní a srší z Vás energie, jak to vůbec všechno zvládáte?

No, to možná tak vypadám, že je léto .-))) Moje práce pro ateliér je velmi náročná, vlastně od rána do noci... Ale věřte, i kdybych pracovala 24 hodin denně, ani tak bych to nezvládala. V týmu našich lektorů je nyní 45 učitelů, mám 3 asistenty, několik dobrovolníků... pomáhají nejen oni, ale je zapojena i rodina a rodiny přátel.... Ateliér se rozrostl a pečuje tedy o něj a jeho chod více lidí, nejen já. Já nevím, jestli znáte ten pocit, když děláte něco, co Vás baví, co Vás naplňuje. Může to být třeba nějaký koníček - jízda na kole, plavání, malování, jídlo... A mně se to nějak podařilo právě s ateliérem - čas, který mu věnuju, mám jak kdyby to byl čas věnovaný koníčku, jak kdybych si užívala, odpočívala, jedla nějaké super dobré jídlo a zapíjela to tím nejlepším vínem. Možná se tomu říká workoholismus .-))), ale já jsem šťastná, když mohu dělat pro Malování kreslení.

Také je to možná tím, že moje práce je neuvěřitelně bohatá, takový rozložený vějíř, široká paleta, ze které si člověk může vybírat. Prostě jsem se tady našla - mojí úlohou je dodávat ateliéru energii - ve formě nápadů, rozšiřovat jeho služby a udržovat se na špičce - teď myslím kvalitu našich služeb. Moje duše hltá nové informace, studuji knihy, chodím na výstavy, setkávám se s lidmi, kteří mě obohacují svými zkušenostmi...Učím se od profesionálů, škol, firem - i když nyní mám pocit, že se postupně "profesionálové" učí od nás. Naše zapálení, láska k práci, motivovanost, skvělý tým lidí - to je záviděníhodné.  

Nyní moje práce kromě "magického zaříkávání a vysílání přání do vesmíru" spočívá hodně v komunikaci - s klienty, s partnery atd.... Občas si ale udělám čas na "normální" vyrovnávání nových barviček do regálů, úklid kuchyňky v ateliéru, či dokonce malování...

Setkala jste se během své práce vůbec s něčím negativním?

Já si říkala, že ta otázka přijde. Ateliér vnímám podobně jako život... Prostě občas přináší věci krásné a občas je to těžší. Samozřejmě, nic asi nemůže být pouze procházka růžovým sadem, to by nás asi nebavilo. Pokud mám shrnout celé tři roky, co fungujeme, tak mám pocit, že jsem se hodně věcí naučila, asi jsem se i trochu změnila a celkově hodnotím "like". Jsem povahou spíše introvert a díky moji práci tady mám možnost si "povídat s lidmi", o tom co mám ráda a to je super. Nejtěžší okamžik asi byl tehdy, kdy jeden z našich lektorů odešel "náhle" z ateliéru, založil si stránky www.malovaniakresleni.cz, a pod naším jménem, logem a s našimi fotkami z našeho ateliéru začal podnikat a vést své vlastní kurzy. To byla věc, se kterou jsem se lidsky ani obchodnicky nikdy nesetkala a to asi bylo "to negativní", na co se ptáte. Tento člověk zvláštím způsobem zklamal moji důvěru (přijmula jsem ho do ateliéru, protože měl finanční problémy, chtěl mezi lidi a přišel mi sympatický), vše jsem ho zaučila a měla jsem ho za svého přítele. On odešel, oslovil naše studenty, zkopíroval náš program a pro mě vlastně se zachoval jako zloděj... Ale nevadí, doménu jsem koupila zpátky, fotky a texty jsme pomocí právníka získali zpět a život jde dál.

Na druhou stranu je krásné, že moje vlastní zapálení, můj způsob práce a nalezení jakési "své cesty" inspiruje a je pro ostatní motivací pro jejich vlastní putování. To mě těší a to je vlastně úkolem školy - učit, motivovat, ukazovat cestu...

Nino, jaké jsou Vaše plány do budoucna? Co nás čeká v nejbližší době a co chystáte se školou dál?

Říkám si, měla bych si udělat nějakou dovolenou, nedávno jsem byla v knihkupectví a zakoupila jsem si knihu - Encyklopedie výtvarných technik, tak asi někam vylezu na sluníčko a budu si číst. Také jsem nyní začala malbou na hedvábí - takovým tím klasickým postupem, kdy se vlastně maluje jako akvarel na plátno a potom se fixuje obraz v parním válci, tak to bude asi můj prázdninový úkol. Trochu si také zahrávám s africkým domorodým uměním (díky schůzce s jedním milým člověkem), ale to zatím asi nebudu dál rozebírat, rodí se to.

Ale Vy se asi ptáte na novinky z ateliéru, co? Novinek je připraveno plno - kromě toho, že se náš prostor rozšiřuje o 3 místnosti (a tím vzniká nový ateliér osobního rozvoje), přijala jsem nové lektory do týmu - např. úžasného malíře Ildara Youssoupova, pokud znáte jeho tvorbu. Na konci prázdnin nás čeká jedna zajímavá výstava, bude to slavnostní odhalení obrazu malíře Jirky Housky, spojené s oslavou prvních narozenin ateliéru na novém místě. Tak na to se těším - i pro mě ten obraz bude velkým překvapením.

Co byste vzkázala čtenářům našeho rozhovoru?

Že jsem ráda, že dočetli až semka .-) Také, pokud ještě nebyli, tak ať nezapomenou navštívit výstavu mého manžela Martina Mainera - Slovanská epopej 2012 - 2013  v Galerii Václava Špály, až půjdou centrem Prahy. Pokud někoho z Vás svrbí prsty a máte chuť pustit se do malování, tak vzkazuju - pusťte se do toho. Na prázdniny ideálně pořídit si nějaký skicák, akvarel či pastelky a vydat se někam udělat pár momentek. Malování je moc hezký způsob trávení volného času, člověk na chvíli nucen jest se zastavit, podívat se kolem sebe a uvidět, jak je to tady všechno kolem nás "hezky namalované". No, a když Vám to nepůjde hnedka, nevadí - nedělejte obrazy, malujte si svůj deník, piště si tam, jen tak si čmárejte a uvidíte - okolí se Vás začne postupně ptát, kdy plánujete výstavu :-) Váš čas strávený jakkoli - např. třeba právě malováním je vzácný a určitě i Vaše malované skici a poznámky budou zajímavé právě tím, že Vy sami jste jedineční. Zkuste vše dělat tak, jak nejlépe umíte a začnou se dít věci. A když ne, tak taky nevadí :-)

Nino, děkuji Vám moc za rozhovor, myslím, že jste mnoho z nás motivovala a podpořila!

Já děkuju a budu moc ráda, pokud mi někdo z čtenářů napíše (info@malovanikresleni.cz), třeba komentář či zpětnou vazbu... Krásné léto a v září na viděnou!