Proč se vlastně (začít) věnovat krajinomalbě?

Krajina, země, je místo, odkud pocházíme, je to naše matka, prostor, kde žijeme a trávíme svůj čas. Nehledě na to, zda malujete krajinu z fotografie či plenéru, začnete díky krajinomalbě vnímat krajinu citlivějšíma očima, budete si vážit místa takového, jaké je, budete více chodit na čerstvém vzduchu a dívat se s "malířsky otevřeným srdcem". Lásku ke krajině můžete získat právě díky dlouhotrvajícímu pohledu na krajinu, který jí budete věnovat, když ji budete malovat. Místo, které malujete Vám zůstane ve vzpomínkách a svůj čas krajinomalbě věnovaný zůstane zaznamenaný Vašimi tahy štětcem po plátně. Malování krajiny má většinou uklidňující efekt, krajina nespěchá, krajina je a Vy do ní přijdete jako pozorovatel.

Malba krajiny ve výtvarném umění má hlubokou tradici, na kterou můžete svým dílem navázat. Již v pozdní gotice vidíme na obrazech zájem malířů o zobrazení krajiny, zvláště v holadnském malířství, díla Jana van Eycka, Hieronyma Bosche či Albrechta Altdorfera jsou toho důkazem. V renesanci se téma krajiny často objevuje ve formě idealizovaných krajin. Krajinomalba v dnešní slova smyslu rozkvetla v baroku, v devatenáctém století pracují malíři jako William Turner a Caspar David Friedrich, v Čechách Antonín Chittussi, Julius Mařák, Antonín Slavíček... Vlna impresionistů přinesla zájem o malbu bezprostředně v krajině - malování v plenéru.