Malířské štětce lze rozdělit do dvou hlavních skupin: měkké, např. ze soboliny, veverčích chlupů, hovězích štětin, a tvrdší štětinové štětce vyrobené z prasečích štětin nebo syntetických vláken, jež jsou tuhé a nepoddajné.
S měkkými štětci lze velmi přesně pracovat s tenkými vrstvami barvy, proto jsou nezastupitelné v při tvorbě akvarelů. Stejným způsobem se používají při práci s akrylovými a olejovými barvami, zvláště pro lazurování a pro velmi přesnou malbu.
Štětinové štětce se využívají při malbě oleji a akryly. Hodí se na hutné, pastózní techniky a rozsáhlé práce. Štětinové štětce jsou hrubší a mají drsné chlupy, které udrží množství husté barvy a přesto si zachovají svůj tvar.
Tradiční technika akvarelové malby zahrnuje více vrstev řídké, transparentní barvy, které jsou svým barevným efektem závislé na barevnosti papíru. Bělost papíru poskytuje světlo, a čím je naneseno více barvy nebo lazury, tím více se prohlubují tón a barva. Barvu, která je ředitelná vodou můžeme nejrůznějšími způsoby modifikovat přidáním, nebo odstraněním vody a použitím štětců, hub, hadrů nebo ubrousků.
Vyráběné akvarelové barvy jsou dostupné v kalíšcích nebo tubách.
Kalíškové barvy jsou vhodné pro práce malého rozsahu nebo pro venkovní náčrty. Při míchání se však barvy v kalíšcích znečistí.
Barvy v tubách obsahují více glycerinu a teoreticky jsou rozpustnější i když to v praxi není příliš zřetelné. Jsou vhodnější pro rozměrnější práce, protože se snáze míchají ve větším množství.+
Lazura: umění akvarelu spočívá ve schopnosti roztírat barvy na podložku. Lazura je řídký nátěr barvy dobře rozpuštěné ve vodě, který se aplikuje na papír různými způsoby.
Lazura může dát rovnoměrný světlý barevný podklad pokrývající celou plochu papíru, a působit tak jako jednotící barevné pozadí pro další vrstvy barvy. Nebo se může stupňovitě tónovat od světlé do tmavé a naopak
Vzhled lazury závisí na typu použitého pigmentu, množství vody přidané do barvy, metoda nanášení barvy, typ povrchu papíru a jestli je papír mokrý nebo suchý.
Kvašové barvy jsou populární u grafických designérů a ilustrátorů, kteří na ně spoléhají, chtějí-li dosáhnout hladkých, jednotných ploch barvy. Hodí se i pro výtvarníky, kteří pracují v malém rozsahu podle tradic indických a perských miniatur, kde určité plochy vyžadují "zaplnění" hladkou, neprůhlednou barvou.
Přes svou neprůhlednost se kvašové barvy dají používat velmi tence, v transparentních nebo polotransparentních vrstvách.
V temperové malbě může být jako nosič pigmentu emulze která je přírodní (žloutek), nebo umělá (klihová nebo gumová). Zasychají rychle a po zaschnutí jsou spíše matné a nepříliš světlo stálé. Zasychání lze regulovat přísadami a po zaschnutí může barva lehce změnit sytost.
Tempera je ředitelná vodou.
Olejomalba je technika malby, při níž je barevný pigment pojen pomocí oleje. Olejové barvy používáme v tenkých transparentních lazurách, nebo v hustých tazích. Zasychají velmi pomalu, a tak s nimi můžeme mnohem déle, než s ostatními médii. To je možnost pro další efekty mícháním barev a znovu nanesením čerstvé vrstvy. Malba nemění svůj vzhled ani po zaschnutí.
Akryl je velmi všestrannou technikou, může se použít jak v pastózních nánosech s řadou efektů, tak ve slabých nátěrech. Akryl zasychá rychle, a tak je možné barvy nanášet přes sebe rychleji, na druhou stranu ale nedává tolik příležitostí práce s barvou přímo na plátně, nebo jiné podložce.
Akrylové barvy jsou stejně jako olejové či akvarelové barvy tvořeny kvalitním barevným pigmentem, ovšem narozdíl od olejových barev se do nich nepřidává jako pojidlo lněný olej, ale akrylové pojidlo.