Martin Mainer svým studentům - Tři Káji

Martin Mainer píše pár slov pro zahájení výstavy studentů druhého ročníku našeho ateliéru…

dejme tomu nazvěme tuto řeč „ Koloběh vody“…

Vítám všechny přítomné i nepřítomné… přeju dobrý večer a dobré čerstvé umění…

je mi ctí, že mě studenti dávají důvěru, abych něco na jejich vernisážích řekl a stává se to docela často, ale když nejsem fyzicky přítomen, pak je s textem daleko více práce a hlavně co vlastně říci..že ano…a ještě napsat černé na bílé !a nechat přečíst …dělá se to tak , dělám to tak, tak dobře…

Co je Voda moc nevíme, ale víme , že existuje neustále ve třech skupenstvích a víme, že bez ní u nás na Zemi život není…

Jistě víte co je koloběh vody… je to velmi důmyslně vymyšlený systém, jak ze slané vyrábět sladkou a ze sladké zase slanou…jak dát patřičně sladkou nebo slanou všude a všem kdo ji potřebuje…jak zabezpečit pomocí mraků nejen déšť ale taky blesky a tedy potřebné množství elektrické energie k životu na Zemi i v atmosféře…voda vodička voděnečka moja… ach …jsme z vody - jsme voda… jsem voda - třikrát jsem voda… a studenti jako životodárná voda přitékají, studují , pracují, rostou z nich umělci, odtékají a zase jako učitelé přitékají a jako zralí tlustí umělci vychovávají ty hubené nezralé a prší z nich umění …nebo taky hniloba a sračky…a na tom všem to roste a tloustne a umírá a hnije…a tak dále a tak pořád dokola okolo stolalala. 

Tři káje – sanskrtsky Trikája…tak si nazvali svoji první brněnskou výstavu studenti druhého ročníku našeho ateliéru…Pavel Pražan , Bára Chlastáková a Martin Štáva  dostali se spolu do školy, pracují spolu a teď spolu jako ročník ukazují svoje obrazy…dobro došli zdravi byli…tak třeba Martin – toď přece z tvego kraju chachar – malíř barev, zatím váhá… energií ještě plýtvá… na obraz ji vrhni celou!... pěkně hodně zeširoka… dej si barvu do kýblů, ať ji nemusíš šetřit… patlej… pěkně pevně hněť… ať je modrá modrá a žlutá žlutá… nasyť je i sebe… alelujá… dej do toho srdce i svaly…to jsem mu to hezky napsal - jak za starých časů „textů žákům“…ale joch nieviem k…va vo co v pravdzie chodzi…a texty se mi nepíší tak snadno jako dřív…jo jo učitelství…přenos informací se tomu říká… ze člověka na člověka…ze srdce do srdce…Bára - hvězda jasná, barví barvy do červena ladí… je připravena přijímat i vydat… je to veselé a zároveň jaksi za veselostí… spíše v patosu života a vřelosti… pomalu se to vyvíjí a mění…jasní a zraje…jarní…cesta otevřená… mysl ji musí doprovázet a srdce - to je u Báry na pravém místě…pro všechny platí - není kam spěchat ani se moc zastavovat a studovat nejen malířství…Honza už je muž…ale pořád jsi taky kluk ne?...ale přece jen oproti Martinovi má za sebou odžito a odmalováno trochu více …rád pozoruju jeho pomalou proměnu , jeho uvědomování si malířství…jeho nechuť vzdát se již vydobytých, tedy pochopených klišé a nahradit je jinými...ale děje se to… a bude víc… u všech - sic… a toto jednoduché nahlédnutí, že každá estetika je jen estetika, jim umožní uvolnění a navázání na cokoliv a propojení čehokoliv s čímkoliv… povolit barvě uzdu... …a formě dát ostruhy …lehce se to říká, že ano, ale je to boj joj joj…a nelze nevzpomenout slavný Gurdjijevův „bulat kár“- vůz tažený voli a tedy trojjedinost existence, trojjedinost čehokoliv a hlavně lidské bytosti…vůz, vola a vozataje…nelze oddělit bez zastavení či karambolu ani jednu z trojice…a hle – jsme u názvu výstavy i koloběhu vody!!!…

Všichni tři si koupili a čtou vřele doporučovanou Tibetskou knihu Soglaj Rinpočeho o životě, žití, o procesech umírání a smrti … to je zvláštní a ojedinělý příklad ročníkového samostatného studijního záměru a duchovního směřování či vědeckého bádání a snahy se učit!...a myslím, kniha je oslovila , osloví každého kdo umí číst…je o nejpodstatnější, tedy jediné jisté věci v životě…a proč se výstava jmenuje tři káji?, protože o tom mezi jiným také kniha je….je o třech „kájích“ v sanskrtu Dharmakája, Sambhokája, Nirmakája… a čtvrté …té hlavní… esence esencí - Shvabhavikkája…většinou jsou používány pod jménem „Trikája“ (jak stejné s češtinou - jaká náhoda ha ha …) - přirovnání ke koloběhu vody je krásné – Dharmakája je neviditelná pára v procesu vypařování vody, Sambhokája jsou viditelné mraky( tedy náš viditelný život a tělo smrtelné… ), Nirmakája je to co se z nich vysráží tedy déšť a blesky, Shavabhavikkája je esencí všech forem vody tedy vlhkost či vodovitost…také zastupují tři projevy Buddhy, tři Buddhova těla, jeho manifestace jako lidské bytosti, které jsou universální…

Kniha je hluboké a ostré pohlédnutí na fenomén smrti a tedy života. Její náplň by měla být součástí vzdělání nejen na universitách…

Důležitost informací, jejich lidskost, hloubku a pravý soucit a duchovní rozměr autora pocítíme již po pár stránkách – tedy ti , kteří si zvykly nebo si zvykají číst knihy a uvažovat o poznání a poznávání existence… a učí se myslet na smrt a o smrti...protože je to důležité a to nejen pro ně samé, ale i pro nás ostatní!...dalo by se říci - jak je vůbec možná taková arogantní přezíravost k základním jistotám života ( a vůbec vám studentům není povinně zprostředkována ve všech školách jako historie, matematika, fyzika, chemie, zeměpis či cizí jazyky…), že i vzdělaní a inteligentní lidé nechávají umírat své nejbližší o samotě v chladu nemocničního personálu a kachlíkových stěn ( o dalším nakládání s našimi právě umřelými těly ani nemluvě raději!)... změňme tento bezútěšný stav!..no, raději obraťme list , že ano…ještě by se někdo urazil, protože smrt je téměř tabu, nevhodná do společnosti, vhodná tak pro vtip nebo „umění“kinematografie…

Život je taky tabu , mír a svoboda jen pro blázny a láska pro děti a náboženské šílence…trh , totalita, falešní proroci, ubohý obchodníčci a kancelářské krysy ovládají vše a bude samozřejmě hůř…ještě jsme jen v předpeklí…nelze než si uvědomit a přijmout krásu toho co je a užívat si radosti a sounáležitosti, veselit se…carpe diem platí jako vždy…to jsem to asi zase přehnal..la ha hů …

 …prostě jsem rád, že se zájem našich malířů-studentů takto sešel či byl podnícen se sejít a přeju všem třem Trikájám vše třikrát nejlepší…a jsem potěšen i odpověden , že se mohu podílet na rozvojích jejich talentů a že mohu na zahájení výstavy jejich obrazů říct pár slov …a tak trochu i říct o čem ta naše vzájemná spolupráce mezi jiným taky je …alelujá - jezte pijte tancujte – užijte si obrazů, užijte si společenství, které vám škola nabízí, užívejte vše co je…tralala…

martin mainer 11. – 16.1.2008 svítá žižkovské nebe růžoví už je skoro den…