Základní postupy a techniky v malbě

Vrstvy obrazu se skládají z imprimitury, izolace, podkladové nátěry, spojovací mezivrstva, podložka, lazura, malba, podmalba, podklad, malba lak:                                                                                         

Stejné rozložení vrstev platí pro obrazy na plátně, sololitu, dřevotřísce, papíru  atd.

C1 – podložka – Olejovými barvami je možné malovat na plátno, dřevo, sololit, masonit, překližku, dřevotřísku, papír, plech.  V podstatě na vše co je možné upravit podkladovým nátěrem (šeps).  Výhodou plátna j , že se lehce přenáší a je možné na něj malovat velkoformátové obrazy , aniž bychom se museli obávat jejich kroucení nebo borcen , jako u obrazů na dřevěných deskách nebo sololitech.  Ty jsou zase vhodné pro menší formáty  cca do jednoho čtverečního metru) , jejich příprava nezabere tolik času a vynikají svou hladkostí.  Mnoho malířů ale naopak s oblibou využívá charakteristickou strukturu plátna.  Papír je také velmi praktický podklad pro olejomalbu , zejména pro vytváření rychlejších skic a momentek.  Všechny tato podklady musí být opatřeny podkladovým nátěrem (šeps) , než na ně začneme malovat olejovými barvami.

C2 -  spojovací mezivrstva – rozumíme tím vrstvu klihu nebo želatiny, která vyrovnává povrch, zahladí různé praskliny a trhliny nebo zacelí příliš řídké plátno a lépe propojí podklad s podkladovým nátěrem (šepsem).  Při použití akrylového šepsu není nezbytně nutné tuto vrstvu aplikovat.

C3 -  podkladový nátěr – šeps – je vrstva nátěru který upraví podklad tak, aby na nej bylo možné malovat olejovými  barvami. Zaizoluje ho, zvýší jeho odolnost, zabrání přílišnému sání, zabrání nechtěným dodatečným změnám barevných tonů malby, upraví strukturu povrchu, zajistí dlouhodobou  trvanlivost malby.   

Šepsů je mnoho druhů. Doporučuji použití akrylového šepsu. V obchodech se prodává pod označením –  A - ŠEPS.  Má výborné vlastnosti, je pružný, stálý a velmi jednoduše se aplikuje na všechny výše zmíněné poklady. Doporučuji kupovat ho bez přísad, tedy pouze standartní balení modře označené A- Šeps.  Jeho savost můžeme libovolně upravovat. Aby více sál, přidáme několik dílů plavené křídy nebo práškové běloby. Savost naopak snížíme izolační mezivrstvou  silně zředěným damarovým lakem.

C4 -  izolace – je výše zmíněná mezivrstva,  provedená silně zředěným damarovým lakem. Pokud ovšem chceme provádět imprimituru a podmalbu akrylem nebo vodovými barvami, pak izolační damarovou mezivrstvu provádíme až na tuto podmalbu, nikdy ne pod ní!!!

C5 – imprimitura – je barevné zatonování podkladu.  Je možné provádět všemi typy barev , ovšem v závislosti na typu podmalby.

B1 – Podmalba -  základní typy podmalby jsou:

1. Lavírovaná podmalba (užívaná hlavně v renesanci) -  tmavými barvami na světlý podklad.
2. Vysvětlovaná podmalba (užívaná především v období baroka)  -  světlými barvami na tmavý povrch.
3. Kombinovaná podmalba – kombinujeme oba výše popsané způsoby.
4. Podmalba malbou, kdy přímo na paletě vymícháváme barevné tony a v podstatě rovnou malujeme.

Účelem podmalby je ujasnit si základní rozložení tvarů, světel, stínů, struktur atd.  v  kompozici.  Je to jakási kostra malby.  I když jí následně třeba celou přemalujeme, vede nás  a umožňuje nám zabývat se detailněji různými fragmenty obrazu, jelikož drží celek pohromadě.

B3 – lazura –  je zjednodušeně řečeno, malba silně zředěnou olejovou barvou transparentním  (akvarelovým způsobem).  Lazuru je možné dělat i pastózním nánosem barvy , který posléze vytíráme například hadrem, rukou nebo kusem papíru. 

A – lak – závěrečný lak zcelí plochu obrazu do jednoho stejného lesku (nebo i matu),  a chrání obraz, podobně jako sklo, před nečistotami z ovzduší a mechanickým poškozením.  Nejčastěji užívaný je lak damarový. Ve výtvarných prodejnách se prodává již připravený v poměru 1: 3  (3 díly terpentýnu). Pozor!  Obrazy lakujeme až po jejich dokonalém proschnutí, což je zhruba jeden rok.

"Pravidlo důležité pro výstavbu olejového obrazu:  Vždy je třeba malovat mastnější barvou na méně mastnou, nikdy ne naopak. To znamená, je možné malovat olejovými barvami na akryl , temperu, akvarel, ale nikdy ne vodovými barvami na olej.  Pokud chceme malovat olejem ve vrstvách, první vrstvy olejové barvy mají mít sušší charakter a mají být dokonale proschlé! Každá další vrstva má obsahovat více oleje nebo média složeného z olejů a pryskyřic."

Příprava podkladů. Dřevěné nebo sololitové desky lehce zbrousíme a už je můžeme šepsovat.  Plátno je třeba napnout na blind rám (slepý rám - z něm. jazyka)

Napínání plátna. Plátno napínáme vždy od středu do krajů.  Můžeme použít napínací kleště. Pokud se plátno po napnutí a šepsování povolí, vypneme ho vypínacími kolíčky.

Šepsování. Akrylový šeps naneseme širokým, plochým štětcem ve dvou až třech vrstvách , dle potřeby.  Platí jak pro plátno tak i desky a papír. U plátna dbáme na to, aby nebylo vrstev šepsu příliš mnoho.  Tím by totiž šeps ztratil svou pružnost a mohl by praskat. První vrstva může být ředěná vodou (podklad ještě saje), další vrstvy ředíme podle potřeby. Šeps lze po zaschnutí brousit . Je však třeba dát pozor, abychom vrstvu šepsu neprobrousily až na podložku. Šeps musí podložku dokonale izolovat!

Složení olejových barev. Složení olejových barev je v podstatě jednoduché. Je to pigment (barevný prášek) třený ve lněném oleji (lněný olej je pojidlo olejových barev).  To je základ.  Dále pak jsou do barev přidávány různé látky, které ovlivňují jejich schnutí, lesk, nebo určují jak moc pastozní nebo lazurní charakter barva má.  Jsou to různé pryskyřice, vosky, sikativy, oleje, atd …

Ředidla a přísady k olejovým barvám (média). Základní ředidlo je terpentýn (terpentýnový olej) .  Ředí olejové barvy, používáme ho na vymývání štětců, čištění palety  a také k malbě samotné, k přípravě médií a laků.  Kvalitní terpentýn se nedlouho po nanesení v tenké vrstvě bezezbytku vypaří.  Je vhodné s ním ředit barvy při olejové podmalbě. Toluen je další možné ředidlo olejových barev. Obvykle rozpustí to, co už terpentýn nerozpustí.

Oleje. Používají se při výrobě barev samotných (lněný olej),  ale také jako přísady k barvám při malbě.  Nejčastěji používaný už od dob baroka je Standoil. Je to  polymerovaný lněný olej,  který právě polymerací získává lepší vlastnosti co do schnutí a stálosti než olej lněný.  Oblíbený je také olej makový, který výrazně zpomaluje schnutí olejových barev.

Pryskyřice.  Výše zmíněná damarová pryskyřice nebo např. kopálová pryskyřice se také používají jako přísady k olejovým barvám. Dávají barvám lesk a také umožňují jejich dokonalé proschnutí a vytvrdnutí v celé vrstvě. Používají se k přípravě médií.

Vosk.  Zvyšuje  hutnost barev, dělá je více pastózními (krátkými).

Sikativy. Jsou látky které výrazně urychlují schnutí olejových barev.

Média. Média přidáváme do barev během malby. Na rozdíl od ředidel  zůstávají i po zaschnutí součástí barev a tedy obrazu.  Ovlivňují  délku schnutí barev, jejich lesk a  charakter.   Média je možné koupit ve výtvarných prodejnách nebo si je můžeme i sami připravit .  V atelieru klasických malířských technik na pražské AVU bylo mezi studenty velmi oblíbené toto medium:  1 díl damary rozpuštěné ve 3 dílech terpentýnu (damarový lak závěrečný ) smícháme se 4 díly polymerovaného lněného oleje.  Toto medium dodává barvám příjemný emailový lesk a v pár dnech vysychá velmi tvrdě .  Čím více pak přidáme damary a terpentýnu,  tím schne medium rychleji a naopak.  Pro inspiraci přikládám i pár dalších návodů na speciální média:

Další  pomůcky a materiály používané při olejomalbě.

Štětce. Štetců rozlišujeme celou řadu.  Ploché a kulaté (nebo i vějířovité).  Přírodní a syntetické. Vlasové nebo štětinové.  Každý malíř si je sám volí podle svého naturelu.  Pro malbu oblých tvarů a jemných, plynulých přechodů  (což byl ideál malířů renesance a baroka) používáme štětce kulaté a vějířovité.  Naopak štětce ploché, (které se začaly objevovat až koncem 19.stol), už podle jejich názvu použijeme na malbu plošnější nebo expresivnější, kde chceme zanechat výrazné stopy tahů štětce. O štětce je třeba se pečlivě starat a po každém použití je vymýt terpentýnem a následně vodou a mýdlem.

Malířské špachtle. Slouží k míchání barev na paletě a též je možné s nimi malovat. Zanechávají charakteristickou stopu v barevné materii. Dobrým příkladem barokního malíře, který je používal, je český malíř Petr Brandl.

Palety. Nejčastěji se vyrábí z překližky. Prodávají se i „mnohonásobné“ palety  papírové, které po použití odtrhnete a tudíž je nemusíte čistit.  Dřevěnou paletu je dobré vyčistit terpentýnem po každém malování.  Díky tomu časem získá specifický kolorit vaší oblíbené barevnosti.

Olejničky. Malé plechové nádobky na média a oleje. Lze je připevnit na paletu , takže jsou vždy prakticky po ruce.

Použitá a pro další podrobnější  informace doporučená  literatura:

• Bohuslav Slánský -  Technika v malířské tvorbě
• Zdeněk Beran - Základy techniky malby